Bolest obou zápěstí - žena 35 let

Jsme pod hradem, má vysoké věže. Kradli jsme na náměstí, kradem na trhu, jsme banda zlodějek, pod hradem je hrozná bída, honěj nás na koních, číhali na nás, někdo nás určitě udal. Snažíme se utýct, ale zavřeli hlavní bránu. Cítím křivdu, vím, že někdo nás prásknul, někdo z našich, - já jsem to byla. Všechny nás chytnou najednou, roztříděj do hladomoren. Mají moji dceru, unesli ji, je mi strašně ouzko, slíbili že ji pustěj. Musela jsem nás prásknout, aby ona žila. Jsem zavřená, přemejšlím, jestli jsem udělala dobře, jiné východisko nebylo, myslela jsem, že aspoň někdo uteče, ale nikdo neměl šanci, s tím jsem nepočítala. Je mi z toho smutno, ouzko, mám sevřený srdce, ptám se sama sebe, jestli to nebyla chyba, ale nevěděla jsem kudy kam. Takhle to odnesli všecky, chtěla jsem to odnýst jenom já, je mi to moc líto, že tím budou trpět všechny, kvůli mé dceři, jsem sobec, ale je to těžký, mé dítě je nade vše. Vycházíme ven, venku je dav lidí, jsou smutní, nosili jsme jim jídlo, mají nás rádi, my jsme pro ně odstrašující příklad. Je připraveno 5 špalku, 5 seker, čeká tam i 5 katů.

Stojím, rozhlížím se, vidím dceru, mám vnitř. klid, jsem ráda, že ji pustili. Kati velej - ruce na špalek, slyším ten švih, nevnímám to, koukám na ty ruce, otočím si je, zavelí znovu, sekne, nic necítím, až za chvíli, je to ta bolest, křečovitá, co pořád cítím. Padám, koukám se do davu, na mojí holku, očima jí říkám ať se nebojí, ona brečí, pořád se koukáme na sebe, chce se mi brečet. Bolest rukou je silnější, cítím jak mě bolí pahýly, ale uvnitř jsem šťastná, že ji pustili, co nejdýl na ni koukám, chce jít ke mně, nejde to, nepustí ji tam, ani ty ruce už necejtím. Už není ta ošklivá bolest, je mi dobře, usmíváme se na sebe, je mi dobře, jsem už unavená. Nechají nás tam všechny vykrvácet. Odcházím nahoru, dívám se ještě co je s dcerou, je tam starší paní, moje matka, dceru odvádí dva chlapi, dcera nechce, stará paní křičí, dceru stejně odtáhnou. K ničemu to nebylo, jsem znechucená, já kvůli ní zradila tolik lidí, stejně ji vedou pryč. Vidím jak ji znásilňují, pak ji oběsí. Chci ji říct, že smrt není tak špatná, ale nejde to. Vidím světlo, volají mě, tak odcházím nahoru, je tady nádherná zář, příjemné teplo a klid...

Regresní terapie - regrese